Pražský magistrát a „izraeličtí“ uprchlíci

„Válečné běsnění srazilo bezpočet Židů na kolena; vzalo jim vše a udělalo z nich utečence bez domova. Válka vehnala do víru a pohybu takové množství Židů, jako to už po staletí nedokázala žádná událost. Zatím se dá jen stěží porozumět proměnám, které nastaly, a nikdo neodhadne, jaké vnější a vnitřní změny na židovstvo ještě čekají.“

Robert Weltsch¹

Klíčové otázky

• Co se vám vybaví, když se řekne uprchlík?
• Existují nějaké pozitivní či negativní stereotypy spojené s uprchlíky? Jaké?
• K jakým reakcím mohou negativní představy o uprchlících vést?

Úvodní text

Během první světové války se vnitrozemí habsburské monarchie stalo útočištěm mnoha uprchlíků, kteří utíkali nebo byli nuceně evakuováni z frontových oblastí. Nacházeli se mezi nimi zejména Poláci, Rusíni, Italové a velké množství Židů, kteří utíkali s ruskou armádou dobytých částí Haliče a Bukoviny. Neobávali se pouze pohybů fronty, ale také pogromů ze strany ruské armády. Následující metodika se zabývá reakcí české společnosti na příchod židovských uprchlíků z východu.

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Uprchlíci za první světové války, s. 207

Pracovní materiál č. 1

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Orient v Čechách? Od exotiky k nenávisti > „Pražský magistrát a ‚izraelitští‘ uprchlíci“, s. 211

„Pražský magistrát a ‚izraelitští‘ uprchlíci“

„Pražský magistrát vydal a publikoval následující nařízení: ‚Mezi haličskými izraelitskými uprchlíky se rozšiřuje skvrnitý tyfus. Proto prohlásilo místodržitelství všechny haličské izraelitské uprchlíky za podezřelé ze skvrnitého tyfu. […] Jelikož existuje nebezpečí rozšíření této epidemie u pražského obyvatelstva, zakazuje pražský magistrát od nynějška napříště užívání elektrických tramvají všem haličským izraelitským uprchlíkům a upozorňuje, že nadále nesmějí být připuštěni k jízdě elektrickou tramvají.‘“

Jüdische Zeitung, 23. února 1917

Pracovní materiál č. 2

Texty

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Uprchlíci za první světové války > Orient v Čechách? Od exotiky k nenávisti, s. 211–212

• „Zpráva z veřejného zasedání představenstva pražské židovské náboženské obce“

• „Stížnost“, dopis čtenáře v deníku Večer

Zpráva z veřejného zasedání představenstva pražské židovské náboženské obce

„Důsledky těchto […] opatření pociťují nesnesitelným způsobem nejenom uprchlíci, nýbrž i jiní Židé v Praze. Tak byl před několika dny profesor Dr. Lieben, známý učenec, člen prastaré pražské rodiny, vykázán průvodčí z tramvaje, když jednoduše prohlásila, že je haličským uprchlíkem. Nejstrašnější dopad tohoto neuvěřitelného nařízení je však ten, že tito nešťastní uprchlíci se nesmějí ani postavit do fronty na potraviny a musejí být rádi, když se tam za ně postaví domovník nebo někdo jiný za pěkný honorář, který většina uprchlíků nemůže zaplatit.“

Selbstwehr, 9. března 1917

Selbstwehr byl německy psaný sionistický týdeník vycházející v Praze mezi léty 1907–1938. Vznikl v reakci na Rozvoj, časopis českožidovského hnutí.

„Stížnost“, dopis čtenáře v deníku Večer

„Tehdy bylo vydáno nařízení proti přenašečům bacilů skvrnitého tyfu, kteří byli zjištěni v uprchlících haličských […] Aby se mi rozumělo: nemám naprosto ničeho proti onomu nařízení […] souhlasím úplně s ochrannými prostředky proti všem epidemiím. Ale […] právě zde začíná má tragédie a je třeba[…] vlastně vždyť mě znáš. Černé, hodně prošedivělé vlasy vypadají stále jako vrabčí hnízdo, právě takový plnovous, vypadající jako dvě vrabčí hnízda. Veliký zakřivený nos[…] Známých ‚pejs‘ nenosím a v kaftanu mě také ještě nikdo neviděl. Plyšový klobouk jsem měl naposledy asi před pěti lety, od té doby nikdy […] ale […] kdykoli jsem přišel s někým do neznámé společnosti, tu bylo povinností mého kamaráda vysvětlit, že není pochybností o mé příslušnosti ke křesťanskému světu. […]

Hned v první době světové války jsem se stěhoval. Vše bylo v pořádku, dokud mne jednou nenapadlo ukázat se na ulici s rodinou. Od té doby se dcera jmenovala ‚ta slečinka z Haliče‘ a lidé se divili, jak se naučila tak rychle a dobře česky. Holku čerti brali. […]

Mlčel jsem, ale teď již nelze. Nemohu mlčet! […] Každý, kdo si zaplatí a není vyloučen z dopravy, může v Praze používat elektrické dráhy. Zaplatím rád, vyloučen nejsem, ale […]

Abych se dostal konečně k věci […] včera, spěchal jsem a skočil tedy do tramwaye. Konduktér zavrtěl hlavou: ‚Vám, pane, nedám lístku.‘ Pojala mne vzdorovitost: ‚Rád bych věděl proč, dejte mi ihned lístek.‘ – ‚Nedám. Chcete-li, stěžujte si. Ale mám svou instrukci a musím se jí řídit.‘ –‚Jakou instrukci?‘ naléhal jsem. – ‚Račte být přeci z Haliče?‘ – ‚Ne. To jste mohl ostatně poznat dávno, neslyšíte, že mluvím česky?‘ Dal mi lístek, ale podotkl: ‚Česky se mohou naučit také, zvláště když mluví polsky.‘

Co teď? Mohu se domáhat svého práva jezdit tramwayí před správním nebo říšským soudem? V ústavě se neuvádí mezi právy státních občanů také právo jezdit tramwayí; je to pochopitelno, tenkrát jich ještě nebylo. Co tedy? Dát si kolem krku šňůrku, na níž by visela tabulka: ‚Nejsem haličským uprchlíkem!‘ Ale uvěří mi? Nebude mě taková úprava činit ještě podezřelejším?“

Večer, 3. března 1917

List Večer byl jedním z tiskových orgánů agrárníků, který vycházel v letech 1914–1941.

Pracovní list

Pracovní materiál č. 3

„Vietnamka (15) zavlekla do školy tuberu“

„‚Na škole je tubera! Zavlekla ji sem Vietnamka ze sedmé bé!‘ Takové výkřiky vystrašily včera učitele a hlavně rodiče žáků 5. Základní školy v Ostrově na Karlovarsku. Nález otevřené tuberkulózy ohlásila ředitelce školy lékařka MUDr. Zdeňka Tomašecká již v pátek odpoledne. Od pondělí se školáci podrobují preventivnímu očkování. Rodiče se děsnou novinku dozvěděli na mimořádných třídních schůzkách. Původcem nákazy je vietnamská dívka (15). ‚Přistěhovala se před rokem s rodiči. Nemohla jít do deváté třídy, takže ji zařadili do sedmičky. Ve Vietnamu na TBC samozřejmě očkována nebyla,‘ řekl nám k případu soused přistěhované rodiny, který si nepřál být jmenován. Školačka leží na izolaci plicního oddělení karlovarské nemocnice.“

Blesk, 22. října 2003

Metodická část

• Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

• Způsob práce: čtení s porozuměním, skupinová práce, práce s prameny

1. Lekci začněte položením klíčových otázek: Co se vám vybaví, když se řekne uprchlík? Existují určité pozitivní či negativní stereotypy spojené s uprchlíky? K jakým reakcím mohou negativní představy o uprchlících vést?

Otázky mohou být napsané na tabuli, na flipchartu nebo promítnuty projektorem. Vyzvěte žáky, aby se nad nimi krátce zamysleli. Umožněte krátkou diskusi a neodmítejte žádný názor. Reakce žáků můžete zaznamenat a později se k nim vrátit.

2. Využijte textu Uprchlíci za první světové války, abyste žákům vysvětlili kontext situace, kterou se budou v rámci výuky zabývat. Použijte též jednu z mnoha map habsburské monarchie, jež jsou dostupné v historických atlasech nebo online, aby si žáci lépe uvědomili, že Halič i Bukovina byly součástí rakousko-uherského soustátí.

3. Na plátno promítněte Pracovní materiál č. 1 (nebo jej studentům rozdejte) a vyzvěte studenty, ať si ho přečtou. Poté pokládejte otázky k tomuto textu: Co jste z textu pochopili? O čem text pojednává? Proti komu je zákaz vydán? Z jakého důvodu? Co je předmětem zákazu?

Pokud žáci neznají výraz „izraelita“, vysvětlete jim, že znamená v podstatě to samé co Žid, ale jedná se o označení Židů podle vyznání, tzn. že „izraelita“ se může zároveň cítit jako člen jiného, nežidovského, národa. Následně se jich zeptejte: Jak se pozná „izraelita“? S žáky nad touto otázkou diskutujte a pak využijte textu Orient v Čechách? Od exotiky k nenávisti k tomu, abyste žákům přiblížili rozdíly mezi východními Židy (haličskými uprchlíky) a západními Židy (pobývajícími v českých zemích) a předsudky o haličských židovských uprchlících.

4. Poté žákům vyložte, že zmíněné nařízení bylo vydáno na základě jediného případu skvrnitého tyfu mezi haličskými uprchlíky v Praze, a pak se jich zeptejte: Jaký dopad může mít, když se o jedné skupině obyvatel řekne, že je přenašečem nemocí?

5. Žáci dostanou ve skupinách cca po čtyřech pracovní list. Doplní tabulku na základě četby Textů č. 1 a 2 Pracovního materiálu č. 2. Z každého textu vyberou jednu citaci, která je nejvíce zaujala.

Vyzvěte skupiny, aby své odpovědi představily ostatním. Postupujte při tom po jednotlivých otázkách – nejprve všechny skupinky odpoví na první otázku, pak na druhou atd. U citací z textů, které je nejvíce zaujaly, se vždy zeptejte na důvod výběru dané citace. Nad odpověďmi diskutujte.

6. Předložte studentům Pracovní materiál č. 3 – článek z Blesku (lze promítnout, vytisknout apod.) a uložte jim, aby ve skupinách diskutovali nad tím, jak na ně text působí, zda vidí nějaké paralely mezi tímto a předchozími texty a hlavně jaké důsledky by takový text mohl mít. Následně vyzvěte žáky, ať své odpovědi představí ostatním.

1 Robert WELTSCH: „Ein Feldpostbrief aus dem Osten“, Der Jude, listopad 1916.

---

Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

 Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.